Mezi křesťany se stále mluví o sjednocení, konferuje se, schůzuje, sněmuje,……..
Zatímco teologové vyjednávali, sešlo se před časem ve Francii několik mladých lidí a řekli si: Když je tak těžko dojít jednoty křesťanů cestou lidského rozumování, zkusme to jinak – cestou srdce a činů… Tak začalo růst to, co dnes celý svět zná pod jménem ekumenické bratrstvo TAIZÉ (Tézé).
Představený a zakladatel komunity v Taizé bratr Roger Schutz začal tam žít s několika bratry koncem válečných let. Po čase si postavili kostel a před něj dali nápis: „Vy, kteří sem vstupujete, smiřte se – otec se synem, manžel se ženou, věřící s tím, kdo věřit nemůže, křesťan se se svým jinak věřícím bratrem.
Velkým překvapením bylo, jakou přitažlivost začalo mít toto místo pro mladé lidi. Napřed po stovkách, nyní už po statisících tam ročně přicházejí, aby viděli a zažili, jak mohou žít pohromadě a v lásce věřící nejrůznějších církvi: protestanté všech možných odstínů, katolíci, pravoslavní.
Jak tam ti křesťané různých vyznání mohou žít pospolu, aniž se vzdali své náboženské svébytnosti?
Základem komunity je společná bohoslužba v modlitbě, zpěvu, mlčení – meditaci, v níž prožívají „ono“ společenství svatých. K Eucharistické slavnosti se rozcházejí do svých kaplí.
A pracovní náplň bratří? Jako včely z úlu se neustále rozjíždějí všude tam, kde je třeba pomoci: učí např. Latinskoamerické indiány modernímu zemědělství, v suchem sužované Africe hledají vodu a vrtají studny, na světových sympoziích a universitách přednášejí o sjednocení křesťanů. Doma v klášteře bratři studují, píší, pracují v různých profesích nebo jsou k dispozici neustálému proudu návštěvníků s velkou vlídností, ochotou a pohostinností.
Taizé je důkaz, že lidé různých vyznání mohou žít pospolu, sjednoceni, bez sváru a naopakmohou vytvářet velké hodnoty.
Sv. Jan Pavel II. S bratrem Rogerem v Taizé 5. října 1986
