15.srpna Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

mše svaté v Hrabyni

středa 15.8. – 7.30 a v 18.00 hodin

pátek 17.8. – 18.15 hodin

sobota 18.8.- 7.30; 10.00; 15.30 a 18.00 hodin

neděle 19.8.- 6.00; 7.30; 9.00; 10.30 hodin

14.00 hodin Svátostné požehnání

17.00 hodin Mše Svatá

Maria byla vzata s tělem i duší do nebe, abychom neučinili s Matky Boží čtvrtou božskou osobu. Uctíváme Marii jako vzor křesťanského života.

22. července v 10.30 hodin

Poutní Slavnost ke Svaté Maří Magdaléně ve Štítině

Celebruje P. Alfréd Volný

5. července Slavnost Slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje

Není-li Bůh, lidská práva se hroutí

Dosud nepublikovaný text Benedikta XVI.

Poznámky k diskusi o knize: Marcello Pera, Diritti umani e cristianesimo. La Chiesa alla prova delle modernità, Marsilio, Nodi 2015 napsal Benedikt XVI. v roce 2015 a byly poprvé publikovány letos v knize jeho vybraných spisů o víře a politice: Liberare la libertà. Fede e politica nel terzo millennio, Cantagalli 2018.

Kniha je nepochybně velkou výzvou pro současné myšlení a zvláště pro církev a teologii. Mezera patrná mezi výroky papežů 19. století a novou koncepcí, jež začíná encyklikou Pacem in terris, je zřejmá a diskutovalo se o ní mnoho. Tvoří také jádro odporu Lefébvra a jeho následovníků proti Koncilu. Necítím se schopen podat jasnou odpověď na problematiku Vaší knihy; mohu jen učinit pár poznámek, které by podle mého mínění mohly mít význam pro další diskusi.

1. Teprve díky Vaší knize jsem si jasně uvědomil, do jaké míry byla encyklika Pacem in terris začátkem nové orientace. Bylo mi známo, jak silný účinek měla na italskou politiku, že totiž dala rozhodují podnět Křesťanské demokracii ke vstřícnosti vůči levici. Neuvědomoval jsem si však, co nového vnesla do ideových základů této strany samotné. Nicméně, pokud se pamatuji, nabyla otázka lidských práv většího významu v magisteriu a pokoncilní teologii prakticky až za Jana Pavla II.

Mám dojem, že u tohoto svatého papeže přitom nešlo o výsledek nějakých reflexí (které mu jistě nebyly cizí), ale spíše o důsledek praktické zkušenosti. Vzhledem k totalitnímu nároku marxistického státu a ideologie, na níž se zakládal, považoval myšlenku lidských práv za konkrétní zbraň schopnou omezit totalitní povahu státu a dát tak nezbytný prostor svobodě myšlení jednotlivého člověka, ale také a především víře křesťanů a právům církve. Sekulární koncepce lidských práv podle formulace, jež jim byla dána v roce 1948, považoval evidentně za racionální sílu odporující všeobjímacímu, ideologickému i praktickému nároku státu založeného na marxismu. Jako papež prohlásil lidská práva za sílu, která byla na celém světě uznávána všeobecným rozumem, proti diktaturám každého typu.

Toto tvrzení se týkalo už nejenom ateistických diktatur, ale také států budovaných na náboženském ospravedlňování, patrném zejména v islámském světě. Proti fúzi politiky a náboženství v islámu, jež nutně omezuje svobodu ostatních náboženství, a tedy i křesťanů, stojí svoboda víry, která považuje laickost státu do určité míry za spravedlivou státní formu, v níž má prostor i svoboda víry, kterou křesťané od počátku požadovali. Tím se Jan Pavel II. postavil do hluboké kontinuity s prvotní církví, jež čelila státu, který byl sice nábožensky tolerantní, ale hlásal, že státní a božská autorita je v posledku totéž, s čímž křesťané nemohli souhlasit. Křesťanská víra hlásající univerzální náboženství pro všechny lidi nutně zahrnovala zásadní omezení autority státu z důvodů práv a povinností jednotlivého svědomí.

Tím nebyla formulována myšlenka lidských práv. Šlo spíše o to, že poslušnost člověka Bohu stanoví meze poslušnosti vůči státu. Nicméně, nejeví se mi jako neoprávněné definovat povinnou poslušnost člověka Bohu jakožto právo vůči státu. V tomto ohledu bylo zcela logické, že Jan Pavel II. spatřoval v křesťanské relativizaci státu a v podpoře svobodné poslušnosti Bohu výraz lidského práva, které předchází každou státní autoritu. Myslím, že v tomto smyslu mohl papež beze všeho potvrdit hlubokou kontinuitu zakládající myšlenky lidských práv s křesťanskou tradicí, třebaže příslušné lingvistické a myšlenkové nástroje jsou si jistě velice vzdáleny.

2. Podle mého mínění obsahuje nauka o člověku stvořenému k obrazu Boha v zásadě to, co tvrdí Kant, když definuje lidskou osobu jako účel a nikoli prostředek. Bylo by možné také říci, že zahrnuje rovněž myšlenku, že člověk je subjektem a nikoli pouze předmětem práva. Mám zato, že tento konstitutivní element lidských práv je zřetelně vyjádřen v Genezi: „Budu žádat život člověka od člověka, který je druhému bratrem. Kdo prolije lidskou krev, také jeho krev bude prolita člověkem, neboť Bůh učinil člověka jako Boží obraz“ (Gen 9,5). Stvoření k obrazu Boha v sobě zahrnuje fakt, že člověk je vzhledem k lidským zákonům nositelem práva uděleného samotným Bohem.

Tato koncepce získala zásadní význam objevením Ameriky na počátku novověku. Všechny nové národy, které se vynořily, nebyly pokřtěné, a tak se nabízela otázka, zda mají nějaká práva či nikoli. Podle převažujícího mínění se stávaly ve vlastním a pravém smyslu nositeli práva pouze křtem. Uznání, že byly obrazem Boha na základě stvoření – a zůstaly jím i po prvotním hříchu – znamenalo, že byly také před křtem nositeli práv a mohly se dožadovat respektování svého lidství. Domnívám se, že tady byla uznána ona „lidská práva“, jež předcházejí přijetí křesťanské víry i jakoukoli státní moc, ať už by její specifická povaha byla jakákoli.

Pokud se nemýlím, pojal Jan Pavel II. svoje nasazení za lidská práva v kontinuitě s postojem starověké církve vůči římskému státu. Pánovo poslání získat za učedníky všechny národy totiž skutečně vytvořilo novou situaci ve vztazích mezi náboženstvím a státem. Do té doby neexistovalo náboženství s nárokem všeobecnosti. Náboženství bylo podstatnou součástí totožnosti každé společnosti. Ježíšovo poslání není přímým požadavkem změny ve struktuře jednotlivých společností. Nicméně však požaduje, aby každá společnost umožňovala přijímat Jeho poselství a žít podle něho.

Z toho nejprve plyne nová definice povahy náboženství, které není pouhým ritem a observancí jako nejzazší záruka identity státu. Je naopak uznáním (vírou) a přesněji uznáním pravdy. Poněvadž byl duch člověka stvořen pro pravdu, je zřejmé, že pravda zavazuje, avšak nikoli ve smyslu nějaké etiky pozitivistického ražení, nýbrž na základě povahy samotné pravdy, která právě tímto způsobem člověka osvobozuje. Toto spojení mezi náboženstvím a pravdou zahrnuje právo na svobodu, které je dovoleno chápat v hluboké kontinuitě s autentickým jádrem nauky o lidských právech, jak to evidentně činil Jan Pavel II.

3. Oprávněně považujete za rozhodující augustiniánskou myšlenku státu a dějin a spatřujete v ní základ křesťanského učení o státu. Nicméně, větší pozornost by si možná zasloužila aristotelovská koncepce. Podle mého soudu měla ve středověké církevní tradici nepatrnou váhu a tím méně později, kdy ji Marsilius z Padovy postavil do protikladu k církevnímu učení. Potom byla přijímána stále více, když se počínaje 19. stoletím začalo rozvíjet sociální učení církve. Vycházelo se tehdy z dvojí řádu: „ordo naturalis“ a „ordo supernaturalis“, kdy „přirozený řád“ byl považován za dokonalý sám v sobě. Výslovně bylo zdůrazňováno, že „nadpřirozený řád“ byl svobodný přídavek znamenající čirou milost, která nemůže být nárokem přirozeného řádu.

Konstrukce „přirozeného řádu“, který lze chápat pouze racionálně, byla pokusem dobrat se argumentačního základu, díky němuž by církev mohla prosazovat etická stanoviska v politické diskusi na základě pouhé racionality. Toto pojetí správně zahrnuje fakt, že řád stvoření, třebaže byl prvotním hříchem narušen, nebyl zcela zničen. Uplatňovat to, co je autenticky lidské, tam, kde nelze stvrdit nárok víry, je samo o sobě správné. Souvisí to s autonomií stvoření a s podstatnou svobodou víry. V tomto smyslu je oprávněné, ba nezbytné z hlediska teologie stvoření prohloubit „ordo naturalis“ ve spojení s aristotelovskou naukou o státu. Vyskytují se tady však také rizika:

a) Velmi snadno se zapomíná na skutečnost prvotního hříchu a dochází se k naivním formám optimismu, které ve skutečnosti nezjednají spravedlnost.
b) Pokud je „ordo naturalis“ chápán jako celek, který je dokonalý v sobě samém a nepotřebuje evangelium, vzniká nebezpečí, že to, co je ve vlastním smyslu křesťanské, bude vypadat jako nadstavba, která je nadřazena přirozené lidskosti a v posledku je vlastně zbytečná. Skutečně si vzpomínám, že mi byl jednou představen návrh jednoho dokumentu, který obsahoval v závěru formulace, které byly zcela určitě velice zbožné, ale veškerá argumentace nejenom nezmiňovala Ježíše Krista a evangelium, ale ani Boha, což vyvolávalo dojem jejich zbytečnosti. Zřejmě se mělo za to, že lze vytvořit čistě racionální řád přirozenosti, která však tak striktně racionální není, a na druhé straně hrozilo, že bude kladeno do oblasti čirého sentimentu to, co je ve vlastním smyslu křesťanské. Zřetelně se tady ukazuje mez každého pokusu chápat „ordo naturalis“ jako do sebe uzavřený a soběstačný řád. Otec de Lubac se ve svém díle „Surnaturel“ pokoušel dokázat, že samotný Tomáš Akvinský, ke kterému se onen návrh také odvolával, ve skutečnosti nic takového neměl na mysli.
c) Zásadní problém podobných návrhů spočívá v tom, že opomenutí učení o prvotním hříchu dává zrod naivní důvěře v rozum, který nevnímá skutečnou složitost racionálního poznání na poli etiky. Drama disputace o přirozeném právu jasně ukazuje, že metafyzická racionalita, která se v tomto kontextu předpokládá, není bezprostředně zřejmá. Zdá se mi, že měl pravdu Kelsen, který ve svém posledním spise říká, že odvozovat povinnost od bytí je rozumné pouze tehdy, pokud Někdo tuto povinnost do bytí vložil. Tato teze však podle něho není hodna diskuse. Proto mám za to, že v posledku všechno stojí na pojmu Boha. Pokud Bůh existuje, pokud je stvořitel, pak o Něm bytí může také mluvit a ukazovat člověku nějakou povinnost. V opačném případě je ethos nakonec redukován na pragmatismus. Proto jsem otázku Boha ve svých kázáních a spisech vždycky kladl do středu. Zdá se mi, že toto je bod, ve kterém se zásadně sbíhá koncepce vaší knihy s mým myšlením. Idea lidských práv je konzistentní jedině, je-li zakotvena ve víře v Boha stvořitele. A odtud také plyne definice jejích mezí a zároveň její opodstatnění.

4. Mám dojem, že ve své předchozí knize „Proč se musíme nazývat křesťané“ nahlížíte ideu, kterou měli o Bohu velikáni liberalismu, jinak než ve své nynější knize. Zdá se, že v té poslední je tato idea jakousi etapou na cestě ke ztrátě víry v Boha. Ve své první knize jste však podle mého soudu přesvědčivě ukázal, že bez ideje Boha by evropský liberalismus byl nesrozumitelný a nelogický. Pro otce liberalismu byl Bůh ještě základem jejich pojetí světa a člověka, takže logika liberalismu vede nezbytně k vyznání Boha křesťanské víry. Chápu, že oba náhledy jsou oprávněné. Na jedné straně je v liberalismu idea Boha odtržena od svých biblických základů a postupně tak ztrácí svoji konkrétní sílu, avšak na druhé straně zůstává Bůh pro velikány liberalismu nezbytný. Je možné u nich podtrhnout jeden či druhý aspekt. Domnívám se, že je třeba poukázat na oba. Avšak koncepce, kterou obsahuje vaše první kniha, zůstává pro mne neoddiskutovatelnou, že totiž liberalismus, který vylučuje Boha, ztrácí své vlastní základy.

5. Idea Boha v sobě zahrnuje zásadní pojetí člověka jako subjektu práva a tím opravňuje a zároveň stanovuje meze pojmu lidských práv. Ve svojí knize přesvědčivě a pádně ukazujete, co se stane, když je pojem lidských práv odtržen od ideje Boha. Násobení práv vede v posledku ke zničení ideje práva samotného a nutně přivádí k nihilistickému „právu“ člověka popřít sebe sama. Interrupce, sebevražda, výroba člověka jakožto věci se stávají lidskými právy, ale současně negují člověka. Ve svojí knize tak působivě ukazujete, že idea lidských práv, pokud je odtržená od ideje Boha, vede v posledku nejenom k marginalizaci křesťanství, ale nakonec k jeho popření. V tom spatřuji autentický smysl Vaší knihy, která má velký význam vzhledem k nynějšímu duchovnímu vývoji na Západě, který stále více popírá svoje křesťanské základy a obrací se proti nim.

Přeložil Milan Glaser převzato ze stránek radiovaticana.cz

29. června Slavnost Petra a Pavla sloupy církve

sobota 5. května od 8.00 hodin bude

probíhat soustředění se zpovědí

Svatá zpověď neubližuje, ale otevírá cestu k sobě.

neděle 6. května 10.30 hodin Orelská pouť

8.května Panny Marie prostřednice milostí

Mše sv. v Hrabyni 7.30 hodin

Květnou nedělí začíná svatý týden, na Zelený čtvrtek si společně připomeneme proč nám Ježíš zanechal svůj odkaz Mši Svatou, přejdeme do Velkého pátku, kdy byl kolem třetí hodiny odpoledne umučen na kříži Pán Ježíš (je to jediný den v roce, kdy Římskokatolická církev neslaví Mši Svatou), proto od večera zeleného čtvrtku do soboty po západu slunce církev žije v tichosti a medituje (spoluprožívá) o utrpení Ježíše Krista na kříži a v hrobě.

MŠE SVATÉ:

ZELENÝ ČTVRTEK:

MOKRÉ LAZCE – 17.00 HODIN

HRABYNĚ 18.15 HODIN – PO MŠI SVATÉ NA FAŘE ŽDOVSKÁ SEDEROVÁ VEČEŘE

VELKÝ PÁTEK: DEN KDY SE NESLAVÍ NIKDE MŠE SVATÉ, ALE POUZE OBŘADY

MOKRÉ LAZCE – 15.00 HODIN (JÁHEN JIŘÍ KLOS)

HRABYNĚ 15.00 HODIN

VIGILIE VZKŘÍŠENÍ (BÍLÁ SOBOTA) HRABYNĚ V 19.00 HODIN

NEDĚLE VZKŘÍŠENÍ – TOTO JE DEN, KTERÝ PŘIPRAVIL PÁN, JÁSEJME A RADUJME SE Z NĚHO.

HRABYNĚ 7.30 A 10.30 HODIN

MOKRÉ LAZCE 9.00 HODIN

PONDĚLÍ V OKTÁVU VELIKONOC:

HRABYNĚ 7.30 HODIN

MOKRÉ LAZCE 9.00 HODIN

I v postu prosíme pannu Marii o pomoc a ochranu

člověče nezapomínej na Matku Boží,

světit Mariánské soboty

Popeleční středa

Není to škaredá středa, jsem rád, že ji máme. Někdo si může říct, už zase popelec – postní doba. Pro mě to je nejkrásnější doba z celého liturgického období. Je škoda, že jsme opustili krásné tradiční názvy, které byly spojeny ze životem každého člověka. Po vánocích přišel masopust. Naši předkové jedli samé dobré a zdravé věci zelí s kopzolemi (brambory) a druhý den kopzole se zelím, maso bylo někdy v neděli a po vánocích je taková očista prospěšná. Vrchol masopustu bylo úterý před popeleční středou, pochovávání basy, pekly se koblihy tzv. „končiny“, které se slavily do půlnoci. Po půlnoci věděli, že nastal čas, aby člověk začal myslet na svou „dušičku“, protože věděl, že člověk nežije jenom s radosti, ale i s pokáním. Pamatuj člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš.

výsledky Třikrálové sbírky 2018

Hrabyně – Budišovice – Smolkov – Lhota – Mokré Lazce – Štítina

2. února

svátek Uvedení Páně do chrámu nebo také se tento svátek nazývá Očišťování Panny Marie

Svátkem Hromnic dříve končila vánoční doba. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. V chrámě ho pak stařec a prorok Simeon nazval „světlem k osvícení pohanů“. Tento svátek je doprovázen žehnáním svící. Lidový název „hromnice“ vznikl právě kvůli svěcení svíček, které se rozsvěcely při modlitbě v „temných chvílích života“, např. i při bouřce…

Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa;
kdo mě následuje,
nebude chodit ve tmě,
ale bude mít světlo života.
To světlo svítí v temnotě,
ale tma je nepohltila.“ (srov. Jan 8,12; 1,5)

Mše svaté v Mokrých Lazcích 17.00 hodin

v Hrabyni 18.15 hodin

Matka, která sjednocuje

18. – 25. ledna se modlíme za jednotu

KAŽDOU PRVNÍ SOBOTU V MĚSÍCI

MŠE SVATÁ V 18.00 HODIN

Panna byla počatí bez zátěže prvního hříchu

Jak k tomu vlastně došlo? Musíme to zkoumat? V době této post-vědeckotechnické době, kdy už jsme mnoho věcí zapomněli, zkusme se vrátit na úplný začátek. Bůh stvořil člověka (Adama) a ženu, nikoli jako přítěž, ale pomocnici. Ti dva byli byli jako jeden. Kde se stala chyba? To by zajímalo i mne. Člověk žil od počátku v dobrém vztahu s Bohem, ale kdo porušil ten dobrý vztah byl to Hospodin nebo člověk? Zkoumat Neposkvrněné početí ženy Marie v této době, kdy žijeme už v podstatě jen z umělého oplodnění, protože ženy přestaly být ženami-matkami a muži už nejsou těmi otci, kteří mají odpovědnost za svou ženu a rodinu. Muži, najděte své ztracené otcovství, o které jste přišli když jste přestali používat rozum a ženy, vraťte se ke své úloze matky-vychovatelky. Najděte své ztracené mateřství, pokud nechcete, aby se z člověka stal živočich-zvíře.

Sobota 9.prosince 3 adventní pěší pouť

z Kravař k Panně Marii

neděle 22.října u Panny Marie v Hrabyni

Tradiční Svatohubertská slavnost

Mši Svatou budou doprovázet trubači

z Dolního Benešova

celebrovat bude novokněz P. Michal slanina

MYSLIVECKÉ DESATERO

Buď vždy, všude a za všech okolností myslivcem tak, jak zákon, předpisy a myslivecké zvyky káží a jak jsi v nich vychován a poučen byl!

II.

Ke zvěři se chovej šetrně, chovej ji, zušlechťuj a chraň !

III.

Upravuj stavy zvěřě. Dravou zbytečně nestřílej, neboť i ona v únosné míře užitečná jest !

IV.

Pamatuj, že příroda není střelnice. Střílej jen na to, co bezpečně rozeznáš !

Proti újedníkům, bouchalům, pytlákům a jiným škůdcům nebuď schovívavý! Buď však opatrný !

VI.

Neber na lehkou váhu svou mysliveckou čest! Tu vždy a všude chraň a braň !

VII.

Mluv jen naší krásnou českou mluvou mysliveckou, neboť ona je nehynoucím odkazem našich mysliveckých předků !

VIII.

Zachovávej naše dobré české myslivecké zvyky a tradice! Je to nejen tvoje právo, ale i povinnost !

IX.

Psa svého miluj nade všechno! Jest ti nejlepším pomocníkem a věrným druhem !

Vždy za všech okolností při výkonu práva myslivosti buď ti nadále náš patron sv. Hubert ochráncem !

sobota 7. října

17.00 Adorace v 18.00 hodin Mše Svatá

Památka Panny Marie Růžencové

Potřebuje člověk ve svém životě Růženec?

Proč se vlastně modlíme růženec a slavíme růžencové pobožnosti?

8. září Narozeniny Panny Marie

Pozvání na pouť za obnovu rodin

pravidelné Mše Svaté v Hrabyni v neděli

7.30 a 10.30 hodin

již 520 let chodí lidé (poutníci) aby si vyprosili zdraví a pomoc

u Milostného obrazu Panny Marie,

který dostal sedlák Hruška z Plesné u Ostravy

V roce 1497 zde byl poprvé vysvěcen kostel ke cti Panny Marie

Mše Svaté: sobota 12.srpna 7.30, 10.00, 15.30 a 18.00 hodin

neděle 13.srpna 6.00, 7.30, 9.00, 10.30 a 18.00 hodin ve 14.00 hodin je Svátostné Požehnání

úterý 15.srpna Slavnost Nanebevzetí P. Marie

milostný obraz Panny Marie

7.30 a 18.00 hodin

22.července Svátek Svaté Maří Magdalény ve Štítině

v sobotu 22.6. v 9.00 hodin bude slavit Pontifikální Mši Svatou biskup Mons. Františkem Václavem Lobkowicz

Hlavní pouť k Milostné Panně Marii v Hrabyni

12., 13. a 15. srpna

5. července Slavnost Svatých Konstantina a Metoděje na VELEHRADĚ

Mše Svatá začíná v 10.30 hodin

Svátek apoštolů sloupu církve Šimon, který přijal nové jméno Petrus latinsky znamená skála, která je postavena na základním kameni, kterým je Christos – Mesiáš a

Paulus pravověrný žid, který našel v čem spočívá víra k Bohu. Pavel byl malý jménem, malý postavou, ale velkým duchem.

Mše Svatá ve čtvrtek v 17.00 hodin v Mokrých Lazcích

Kdo jí mé Tě,o a pije mou má život věčný, a Já ho vzkřísím v poslední den (soudu)

mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj, nebojme se stravovat Ježíšovým tělem

18. června v 10.30 hodin

pouť ke Sv. Vítu,

nemusíte jezdit do Prahy,

stačí, když přijdete do Budišovic

dnes 9. června mají v muzeích otevřeno, pokud chceš poznat proč lidé do kostela přijď se podívat a uvidíš

Hrabyně Panny Marie 19.00 – 21.30 hodin

Mokré Lazce Jan Křtitel – 18.00 – 21.00 hodin

Štítina Maří Magdaléna – 18.00 – 21.00 hodin

Lidé z Galileje (a okolních obcí), proč tak stojíte a hledíte k nebi, ten který byl vzat do nebe zase přijde.

a pošle vám pomocníka.

pomocník dorazil, spolu se všemi s celou

NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICÍ

doporučené knihy ve farní knihovně:

V erbu lvice: napsala Alena Vrbová – život pozdního středověku, jak se mladá šlechtična musela provdat za Havla z Lemberku, vychovala v tvrdých podmínkách děti a ještě se zvládala starat o nuzáky pro, které nechala zbudovat špitál ve svém kraji na severu čech,Už vjíždíme do nitra severního pralesa, do končin, kde den co den zápasí širočiny s všežravým porostem, tvrdě se zakusují do staletých kmenů, houštiny plné divoké zvěře..……………….. v této době žila Sv. Zdislava

Papež František: Prosím o přátelský dialog, zamyšlení současného papeže o setkání mladých v Riu.

Hostina Beránkova: Scott Hahn, evangelický teolog, který našel cestu k pravé víře přes Kristovu Nejsvětější oběť Mši svatou), ukazuje oč se sami katolíci okrádají.

Šarlatový a černý: J. P. Gallagher – papež Pius XII. a židovská otázka za II: světové války, muži SS se pomalu vraceli z prohledaných pokojů, jeden po druhém přicházeli do kuchyně vrtíce hlavami a poté odešli poměrně tiše ….

Otec malomocných a Molokai: Peter Žaloudek – život kněze Damiána de Veuster, o tom, jak měli pátera Petra na Kaluapapě rádi, svědčí ……………..

Příležitost ke Svátosti Smíření (zpovědi) , můžete přijmout u Pany Marie Hrabyňské každou první sobotu v měsíci od 17.00 do 18.00 hodin a v neděli ráno od 7.00 do 7.25

V Mokrých Lazcích půl hodiny před každou Mší Svatou

s vyjímkou neděle

Skutky milosrdenství
Skutky tělesného milosrdenství: dát najíst hladovému a napojit žíznivého; odívat toho, kdo nemá co na sebe; přijímat cizince, pomáhat nemocným, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé.
Skutky duchovního milosrdenství: radit pochybujícím, vyučovat nevědomé, napomínat hříšníky, těšit sklíčené, odpouštět urážky, trpělivě snášet obtížné lidi, modlit se k Bohu za živé i mrtvé.

SETKÁNÍ NAD BIBLÍ „HOVORY O VÍŘE“ každých 14 dní mimo prázdniny

v Mokrých Lazcích ve středu od 19.00 hodin
v Hrabyni ve čtvrtek od 18.00 hodin

Modlitby matek každou středu od 18.00 hodin

Proč slavit Mariánské soboty právě v Hrabyni?

Dne 10.12. 1925 se v klášteře Pontevedro zjevila Panna Maria sestře Lucii, která ji viděla ve Fatimě, a řekla jí: „Hleď milá dcero, jak je mé srdce obklíčeno trním: nevděční lidé je neustále probodávají rouháním a chladností. Aspoň ty se přičiň, abys mě potěšila a oznam všem lidem, že budu při smrti na blízku se všemi milostmi, které potřebují ke spáse, těm, kdo po pět po sobe jsoucích prvních sobot v měsíci vykonají svatou zpověď, svaté přijímaní, pomodlí se růženec a věnují mi čtvrthodinku na smír a přitom budou rozjímat o tajemstvích svatého růžence.“ Nebylo to však něco úplně nového, protože už sv. papež Pius X. poskytl plnomocné odpustky věřícím, kteří na první sobotu v měsíci vykonají smírnou pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a papež Benedikt XV. to potvrdil v roce 1920. Je to splnění jednoho přání Panny Marie ve fatimských zjeveních. Z dalších zjevení vyplynulo, že stačí jít ke svaté zpovědi v tom týdnu a že rozjímání může být mezi desátky a nebo nahrazeno dalším růžencem. Také bylo sděleno, že je možné se modlit po devět prvních sobot, jako v případě úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu na první pátky. Je potřeba připomenout, že jde o první sobotu v měsíci bez ohledu na to, kdy je první pátek.

Ježíšova zaslíbení pro novénu prvních sobot devíti po sobě jdoucích měsíců ke cti Neposkvrněného Srdce Mariina:

Všechno, co od mého Srdce vyprošují skrze Srdce mé Matky, jim udělím ještě během novény, když o to prosí s důvěrou.
Ve všech životních okolnostech pocítí podporu a požehnání mé Matky.
Mír, porozumění a láska zavládne v duších a rodinách.
V rodinách nebude svárů, zklamání a nespravedlnosti.
Manželé se nebudou rozvádět a rozvedení se zase vrátí k sobě.
Rodiny si budou rozumět a až do konce vytrvají v pravé víře.
Matky v požehnaném stavu zakusí zvláštní ochranu mé Matky a dosáhnou všeho, co pro sebe a své dítě vyprošují.
Chudým se dostane příbytku a chleba.
Duše získají zálibu v modlitbě a utrpení a naučí se milovaťBoha, bližního i nepřítele.
Hříšníci se obrátí bez zvláštních překážek, i když je pro ně novéna konána jinou osobou.
Hříšníci neupadnou znovu do svých dřívějších hříchů a dosáhnou nejen odpuštění hříchů, ale dokonalou lítostí a láskou získají znovu křestní nevinnost.
Kdo tuto novénu vykoná v křestní nevinnosti, ani potom nebude mé Srdce urážet žádným těžkým hříchem až do smrti. (Platí zvláště pro děti.)
Duše, která se upřímně obrátí k Bohu, ujde nejenom věčné záhubě, ale i očistci.
Vlažné duše zanechají své vlažnosti, vytrvají v horlivosti a v krátké době dosáhnou nejvyšší dokonalosti a svatosti.
Když rodiče nebo některý člen rodiny vykoná tuto novénu, nebude žádné dítě ani nikdo jiný z rodiny zavržen.
Z mládeže obdrží mnozí povolání k duchovnímu stavu.
Nevěřící obdrží milost víry a bloudící se zase vrátí k pravé církvi.
Duchovní a řeholníci zůstanou věrni svému povolání. Ti, kteří se zpronevěřili svému povolání, obdrží milost pokání a návratu.
Rodiče a představení obdrží pomoc nejen v duchovních, ale i v hmotných starostech.
Duše se lehce vyprostí z pokušení těla, světa a ďábla. .
Pyšní se v krátké době stanou pokornými, nenávistní se naplní láskou.
Horlivé duše zakusí lahodu modlitby a oběti, neklid, strach nebo zoufalství je nebude trápit.
Umírající budou z tohoto světa odcházet bez smrtelného zápasu a bez útoků ďábla. Náhlá a nenadálá smrt je nepřekvapí.
Umírající dostanou tak velkou touhu po věčném životě, že se odevzdají do mé vůle a klidně zesnou v náručí mé Matky.
Při soudu zakusí zvláštní ochranu mé Matky.
Duše obdrží milost, aby nad mým utrpením a bolestmi mé Matky pocítily vnitřní soucit a lásku.
Ti, kteří touží po dokonalosti, obdrží jako vyznamenání hlavní ctnosti mé Matky: pokoru, čistotu, lásku.
Bude je provázet uklidnění, vnitřní a vnější radost ve zdraví a v nemoci.
Duchovní osoby obdrží milost, aby neustále prožívaly přítomnost mé Matky jakož i moc i přítomnost bez zvláštních obtíží.
Duše, které pokročily ve sjednocení se mnou, obdrží milost, že pocítí, že nežijí ony, ale já v nich – to znamená: miluji jejich srdcem, modlím se jejich duší, mluvím jejich jazykem, sloužím celou jejich bytostí. Ony poznají, že vše dobré, krásné, svaté, pokorné, mírné, poslušné, štěstí a divotvornost v jejich nitru jsem já sám. Já Všemohoucí, Nekonečný, Samovládce, jediný Bůh, jediná Láska.
Duše, které vykonají tuto novénu, budou po celou věčnost zářit jako lilie kolem Neposkvrněného Srdce mé Matky.
Já, Boží Beránek, s Otcem i Duchem svatým se budu věčně radovat z těchto duší, které září na Neposkvrněném Srdci mé Matky jako lilie a skrze mé Nejsvětější Srdce dojdou věčné slávy.
Duchovní osoby budou v úkonech víry a ctnostném životě snadno postupovat.

K těmto zaslíbením Spasitelovým se připojuje ještě zaslíbení Nejblahoslavenější Panny, a to její „velké zaslíbení“: „Každou první sobotu se uzavírají brány pekla: nikdo nebude zavržen. Brány očistce se otevírají. Mnoho duší přijde do nebe. To je dílo milosrdné lásky mého Syna, kterou odměňuje ty duše, které uctívají mé Neposkvrněné Srdce!“ (z přílohy k oběžníku pražského arcibiskupství ACE XI/ 2689 z r.1986)

Těšíme se na setkání u Milostné Panny Marie Hrabyňské