Svatá Synkletika Matky egyptského mnišství: Sára, Teodora a Synkletika


Na počátku mnišského života stojí tři výjimečné ženské osobnosti, které nám zanechaly svůj
duchovní odkaz. Jejich duchovní mateřství se netýkalo jen žen, panen nebo vdaných, ale také
mnichů.
Maria Luciana Tartaglia o.s.b.- Papežské Athenaeum S. Anselmo
„Jak se máme zachránit?“ Tuto otázku si kladly duchovní Matky a Otcové na poušti ve starém
Egyptě, aby uvedly, „co je třeba udělat“ v konkrétním „praktickém životě“, abychom dosáhli Spásy.
Jakou cestou jít, jaká asketická cvičení konat, jakých ctností dosáhnout, jak překonat útoky ďábla
a jeho pokušení, zkrátka jak žít tady a teď, abychom získali věčný Život.
Sbírky učení
Slova napomenutí a poučení, která tito Abba a Amma pozdně antického egyptského mnišství
pronášeli, aby pomohli svým žákům – řeholníkům i laikům -, byla shromážděna a písemně
zaznamenána v různých řadách Apoftegmat Otců, z nichž nejdůležitější jsou Abecední řada,
shromážděná podle autorů a seřazená v abecedním pořadí uvedeném jejich jmény, a takzvaná
Systematická řada, v rámci níž jsou Apoftegmata naopak seřazena podle témat, jako např. pokora,
poslušnost, láska, neodsuzování.
Abecední řada uvádí 133 otců a 3 matky: Amma Sára, Amma Teodora a Amma Synkletika.
Ačkoli jich je ve srovnání s počtem otců velmi málo, nebyly o nic méně důležité. Jejich výroky
jsou pozoruhodným svědectvím o slávě, které se těšily, o jejich magisteriu a roli, kterou hrály.
„Matky“
Kdo však byly tyto Matky, které si z následování Zmrtvýchvstalého udělaly jediný cíl svého
života?
Byly to ženy, které od mládí zasvětily svou existenci mnišství, aby se ve svých domovech a v
samotě krypty, jako Synkletika, nebo v osamělých příbytcích, jako Sára, či v cenobii, jako Teodora,
vydaly na vážnou a tvrdou asketickou cestu, která je pod vedením Ducha přivedla k nejvyšším
výšinám ctnosti. Tato duchovní cesta jim také dala charisma duchovního vedení, tj. schopnost
umět vést ty, kdo je přicházejí požádat o slova, která by je vedla ke spáse, a to prostřednictvím
rozlišování Božího Slova.
Vždy byly připraveny napomínat, povzbuzovat, utěšovat, doprovázet s přísností i něhou,
zahrnovat své syny a dcery modlitbami, aby po překonání všech nástrah ďábla byli oživeni a
proměněni Duchem.
 CÍRKEV
Jejich duchovní mateřství nebylo určeno pouze ženám, pannám či vdaným, ale také
mnichům, Otcům pouště, kněžím a dokonce biskupům, stejně jako laickým věřícím. Duchovní
vedení totiž nebylo spojeno s genderovými faktory, ale s cestou vykonanou v Duchu, s tím, že
byly „ženami Božími“ a pneumatophores (nositelkami Ducha), což je činilo schopnými „klidně
zakotvit do přístavu spásy a připoutat se k víře v Boha jako k pevné kotvě“ (Život Synkletiky 19).
Tyto Ammy tak byly referenčním bodem pro celé mnišské a církevní společenství.
Sára, Theodora a Synkletika
Od Sáry, Teodory a Synkletiky se dochovalo několik apoftegmat, která nastiňují jednoduchou,
ale jistou duchovní cestu.
Sára například klade zvláštní důraz na pravdivý a konstruktivní vztah k bratrům a sestrám
prostřednictvím svobody a čistoty duše, aniž by byl člověk podmíněn touhou být dobře přijímán a
posuzován:
„Když se budu modlit k Bohu, aby se mnou byli všichni lidé plně spokojeni, zjistím, že u
každého z nich budu činit pokání. Raději se budu modlit, aby mé srdce bylo čisté vůči všem“ (Sára
5).
Theodora naproti tomu trvá na snášení utrpení a všech těžkostí, aby si „zasloužila a vykoupila
čas“ života (Teodora 1). Utrpení a pokušení nás totiž mohou vést k růstu a pokroku a vést nás k
věčnému životu:
„Je to jako se stromy: když neprojdou zimou a deštěm, nemohou nést ovoce. I pro nás je
tedy nynější věk zimou. Jen skrze mnohá utrpení a pokušení se můžeme stát dědici nebeského
království“ (Teodora 2).
Syncletika pak přechází k tématu univerzálního povolání, protože je plodem osobního
nasazení a víry v Boha, který v nás působí. Oslovuje ty, kdo se zasvětili Bohu, a varuje je slovy:
Připadá nám, jako bychom se vydali do klidné části moře, zatímco ti ze světa mezi nebezpečí.
My se pohybujeme ve dne, vedeni sluncem spravedlnosti, a oni v noci, neseni nevědomostí.
Často se však stává, že ti ze světa, kteří se ocitnou v bouřlivé noci, křičíce a bdíce, dokáží zachránit
loď, zatímco my se z nedbalosti utopíme v moři „klidném, protože jsme pustili kormidlo
spravedlnosti“ (Synkletika 26).
Tolik něco málo k těmto postavám, těmto Ammám, které příliš dlouho zůstávaly
nedostatečně známé a doceněné výzkumem, jak akademickým, tak teologickým, a které je dnes
třeba znovu objevit pro docenění role žen v dějinách církve.
(vac)

  1. června 2022, 12:37

Jak zachránit duši

14 863 komentářů u „Jak zachránit duši“